nprofile1qy2hwumn8ghj7un9d3shjtnyd968gmewwp6kyqpqcd95x3009a0gz6de3y06kr6pmaw8zs6kly9d7v3tx65u5ccxq3squ4ke3n (nprofile…ke3n)
Já vydržela přes rok. Pak přišli v našem zvířecím domě úmrtí a já to bez berly alkoholu nedala. Byť přišlo celkem prozření toho, že chlast opravdu moc dlouhodobě nepomáhá. Při prvotním šoku možná. Ale osobně se mi ta bolest nešla přepít. Ale asi mi to pomáhalo usnout. Zlít se tak, aby mozek vypnul a nemyslel.
A taky jsem pochopila onen výrok od Remarqua : Nesnaž se utopit smutek v chlastu. Umí plavat.
Tak jsem usoudila, že na smutek pít asi nepotřebuji, ale i tak po něm v těch situacích sahnu. Nicméně už to pro mě není snad ona závislost jako v minulosti. Mužů si dát ale nemusím. Nejsem už tak bytostně svázána s flaškou. Ale lhala bych, ze po těžkém dni nemám chuť na pivo 🤷♀️